Jak jsme začínali #1: Já, Peťa

Ptal jsem se vás teda. Jestli chcete článek o mých začátcích. Nakonec jsem si řekl, že s toho udělám sérií článků, a každy mi bude moci poslat text o svých začátcích, s kterýma se chce podělit a já ten "příběh" tady dám. Možná. Ne, fakt, pokud tam nenasekáte chibi. Stačí váš "lama příběh" napsat na můj mail..

Já (13)

Já jsem narazil na Submachine na superhrách. Tehdy to byla opravdu stránka s kvalitními hrami. Ted' jak víte, celkem superhry upadají, aspon tedy já si to myslím. Tehdy jsem myslím jako první hrál Submachine 2, ale nejsem si jistý, nebo to byla jednička? Už si to nepamatuji.

Tehdy mi bylo asi 6 let, a Submachine 1 jsem projel bez návodu. Ve dvojce jsem se zasekl u horní časti majáku a myslel jsem si že vykopaná uzavřená díra je cesta ven, a pořád jsem k ní hledal klíč, ale jak většina z vás ví klíč k ní je až na úplném vrcholu majáku u teleportéru, takže trochu fail, no. Trojku si pamatuji, že jsem hrál s kamarádem a mysleli jsme si, že jsou to nějaký trezory, taky, že nám bylo šest :D. Pro můj celý lama příběh klikněte na 'celý článek'.


Zero jsem projel v 6 bez návodu, jen s malou nápovědou, na začátku jsem nevěděl ajk se dostat do toho chrámu. Čtyřka si pamatuji, že na superhrách nebyla a ani dodnes, tak jsem ji hrál na jiných stránkách a tam jsem se zasekl u mříží dole v laboratoři, až moje mamka přišla na to, že se dá udělat lektvar (poněvadž já jsem si té místnosti, kde se vaří ten lektvar nevšiml), jinak ano, moje mamka se mnou hrála Sub, ale moc jí to nebavilo. To je asi všechno k mím zážitkům ze Submachine.

Co se týče ostatních sérií. Covert Front jsem našel v podobných hrách k Submachine a moc "lama zážitků" jsem tam nezažil. Daymare Town mi nešlo vůbec, dokud jsem nepoužil návod, poté mě zaujalo. Tak to je asi vše k mím zážitků z dětsví vše. Předávám slovo dalšímu.

Pet'a (13)

Se mnou to bylo trochu jiné... sice sem taky chodila na superhry, tehdy tam byly všechny hry super. Ale mě submachine netáhlo... vím že sem ho jednou jako malinká, asi šestiletá, nebo pětiletá spustila ze zvědavosti. Dvojku. Když sem ale slyšela ty zvuky hodně mě to vyděsilo a submachine pro mě byla nejvíc děsivá hra, které bych se měla vyhnout na sto honů. Jinak ten díl mě trochu znepokojuje do teď. Už jen ty popisky adminů superher mě nenechali v klidu. Z majáků i submachine sem měla nějakou tu dobu hrůzu.

Když sem byla už větší, má zvědavost překonala strach a začala jsem hrát submachine (první tři díly a zero, ty byly na superhrách). Vím že dvojku sem hrála večer s Frantou (Můj nevlastní táta) a dokončili sme to jen s malou nápovědou v návodu. Konkrétně se nám nešlo dostat zrovna z toho cihlového podzemí, pak už to bylo celkem v pohodě. Poté jsem hrála další díly, nějaké totálně bez návodu, nějaké zase totálně z návodem ale vím že sem dlouho nechápala hádankám Submachine 3. Ani s návodem jsem ho nedávala. Až později. Plně jsem se o submachine ale začala zajímat až tak v páté třídě.

Dohrála jsem pak všechny díly submachine co mi chyběly a zkusila Daymare Town 3. Ke Covert Frontu sem se dostala až přes naléhání Oqapa se sdílením obrazovek mi sem tam napovídal. To bylo teprve nějak před měsícem. Daymare Town taky máme naplánovaný. Ale fakt je, že stejně mě nejvíc chytl Submachine a je to jediná hra ke které se stále vracím. K ostatním nemám takový vztah.

Komentáře

Aha, a môžem sa spýtať, koľko rokov máte teraz?
Oqapo píše…
[1]: Přidáno do článku
ent píše…
hehe ted uz pst nic nebudu je pozde az dopoledne
ent píše…
oprava psát
Peťa píše…
Hele už můžeš opravit můj věk xD
Oqapo píše…
[5]: Bylo to psaný, když ti bylo 13, opravovat to nebudu

Populární příspěvky z tohoto blogu

Komunita

Již v září – Submachine 8!

Submachine 9: The Temple